Expedice Peru 2015 dokonceni

... sedíme v triple seven a stoupáme nad Andy. Nějaká žena si vyjednala s letuškou přesazení do volné řady za námi a po chvíli k ní přisedl ještě muž. Začali se bavit česko - slovensky a z obsahu rozhovoru bylo zřejmé ze byli na expedici s Petrem Chobotem. Oba dva byli vysmáí a v pohodě což se o Luďce a mně říci nedalo a kdyby byla epidemie ptačí chřipky tak nás ani do letadla nevzali jak jsme byli na tom špatně ale šťastni že nám Vesmír nadělil přesně to co jsme potřebovali ...

Don Luis nás pozval do rituální chýše kde se nás zeptal na naše představy. Řekli jsme mu proč jsme tam přijeli a , že chceme pít ayahuascu každý den. Po vyjasnění našich představ nám Luis řekl, že budeme mít 4 ceremonie. Jak jsme byli potom rádi ,že byly pouze 4. Dále jednou pití tabáku a 2x saunu. Zaplatili jsme dohodnutou cenu a šli se ubytovat. Měli jsme ubytování i se stravou v ceně.

Ubytování nás mile překvapilo. Že budeme mít splachovací wc a sprchu na pokoji jsme nečekali. Sice nám občas netekla voda ale centrální wc bylo vždy zásobeno vodou a určitě čistou neb před použitím jsme museli vždy spláchnout aby všechny žáby uplavaly a vyskákaly z mísy. Tak jsme měli vše co jsme potřebovali k životu. Jídlo jsme dostávali v jídelně zařízené i pro skupinu návštěvníků. Co se týká jídla tak částečně pocházelo i z domácích zdrojů. Vždy nám chutnalo , bylo pekně servírované a připravované tak aby naá nezatěžovalo během ceremonii. Luisův pozemek se nachází trochu mimo vesnici a tak se tam volně procházejí slepice a psy. Rodina se k nám chovala přátelsky a opravdu nám nic nechybělo a tak jsme se mohli věnovat pouze sami sobe. Jedinou věcí , která působila rušivě byla hlasitá reprodukce muziky někde v okolí. Ale i toto se vyřešilo když jsme se přesunuli na základnu v pralese.

První den u Luise. Dostali jsme oběd a ubytovali se. Večere už nebyla neb večer jsme měli první ceremonii ayahuasci. Tento způsob stravovaní jsme dodržovali celý pobyt a značně nám to usnadnilo každý rituál. Už nebylo potřeba zvracet jídlo ale pouze temné energie. Ceremonie jsme začínali kolem 20 hodiny.

Tak jsme s Luďkou seděli každý zvlášť v chýši s kbelíčkem u nohou aby bylo kam zvracet a ve světle ohně pozorovali Dona Luise jak se připravuje na rituál. Žena Luise nám vařila ayahuascu a byla rovnež přítomna při rituálu.

Luďka popila ayahuascu jako první a pak jsem šel popít já. Poté jsme čekali asi 20 minut než se měl dostavit účinek. Pro mě to byla první zkušenost a mohu říci , že jsem se i trochu nudil. Čekal jsem , až to něco přijde , ale stále nic. Luďka vedle naříkala od bolesti ale já nic. Po rituálu mě Luis poslal pryč a věnovali se pouze Luďce protože ta na tom byla špatně.

Od začátku ceremonie Luďka zvracela a spustila se ji silná rýma. Pak Luis začal s rituálem u Luďky. Luďka se cítila stále hůře a vyčerpaná a tak ji položili k ohni. U ohně začal Luis vysávat ústy těžké energie z oblasti jejího podbřišku což Luďce způsobovalo velké bolesti. Cítila se tak špatně , že už si přála raději umřít než pokračovat. Kvůli bolestem to odsávání muselo byt přerušované. Po nějakém čase byla ceremonie ukončena a Luďka byla odvedena na pokoj protože nebyla schopná ani chodit. Když jsem ji viděl tak její obličej měl barvu šedivých kalhot , které měla na sobe. Bylo mi ji dost líto , tak jsem ji dal chvíli reiki a velmi rychle se vzpamatovala a byla opět v pořádku a mohli jsme jít spát.

Druhý den jsme měli výlet k vodopádu , který byl dost náročný kvůli velmi špatné cestě plné bahna a kamení. Luďka si udělala puchýře a proto jsme odložili odjezd do pralesa o den. Luis nám začal podávat medicínu jak tomu říkal. Byla to směs rostlin posbíraných okolo jeho domu v lese , která léčila a podporovala tělesné funkce. Luis nám ji vždy s úsměvem podával. Také jsme měli provizorní saunu pod dekou , opět s využitím léčivých rostlin.

Třetí den nám Luis ukázal okolní prales kde sbírá léčivé byliny. Bylo to velmi zajímavé. Byl tam strom , který každý měsíc obnovil listy , máta a spousta dalších rostlin. Řikal nám , že v pralese se dá najít lék na každou nemoc. Také připravil pro Luďku odvar na léčení puchýřů. To bylo mile překvapení.

Večer jsme měli další ceremonii ayahuasci. U mě to proběhlo opět v klidu a u Luďky to mělo podobný průběh jako při první. Nebyla ale už tak vyčerpaná.

Čtvrtý den jsme se přesunuli taxíkem a potom hodinovým pochodem na základnu v pralese. Na pozemku manželky Dona Luise je už z velké části vybudována základna , která slouží k ceremoniím. Je komfortně zařízena , opět s wc a sprchou na pokoji. Není tam zavedena elektřina a vaří se na ohni. Strava byla opět výborná jen bez masa. K piti jsme měli džusy připravené z okolních plodin. Ochutnali jsme opečený kakaový bob. Lahůdka. Výhled jsme měli do pralesa a na předhůří And. Večer se hlasitě ozývaly žáby. Jinak jsme žádná zvířata nespatřili. Luis nám říkal , že hadi se drží pryč od lidí tak jsme obdivovali pouze hmyz a motýly. Bylo zajímavé , že se dalo spát bez moskytiéry. Komárů v pralese bylo hodně ale pár metrů bez stromů už nepřelétli tak nás na verandě našeho domu neobtěžovali. Ceremonie jsme prováděli na verandě před pokojem. Pro větší počet účastníků má Luis podobnou chýši jako dole ve vesnici. Plány na výstavbu základny mu vypracoval jeho syn Juan.

Kromě tradiční medicíny jsme večer popili tabák. Byl jsem velmi zvědav jaké to bude protože kapání do nosu mi dobře nedělalo. Ve 20 hodin jsme po krátkém rituálu tabák popili. Dle instrukcí Luise jsme měli ještě být asi tři hodiny vzhůru a pak se měl dostavit spánek. Během spánku bychom se měli vztělesnit. Opustit během spánku tělo. Trochu jsem pochyboval , že ještě budu tři hodiny vzhůru,protože jsem už byl ospalý. Ale opravdu se spánek nedostavil jen takový zvláštní stav. Ve spánku jsem prožil opravdu zajímavý sen a myslím že jsem se i vytělesnil. Luďka se ve snu setkala s různými lidmi , které zná , ale měli jinou lidskou podobu.

Pátý den. Naše těla se už začala omezovat jen na nejnutnější pohyb. Únava byla evidentní a byli jsme rádi že můžeme ležet a odpočívat. U mě se už rýma a kašel dost projevoval a Luďka začínala mít stejné příznaky. Luis to dostal o dva dny později. Dopoledne jsme vyrazili do pralesa na sběr bylin pro nás. Na medicínu pro léčení nachlazení a další odvar na dočištění těla po ayahuasce. Pro našince prales plný křovin a rostlin ale pro Luise lékárna. Jeho vnuk šel s námi. Vždy byl s úsměvem na tváři ale v pralese soustředěně poslouchal vše co nám Luis vysvětloval. Po Juanovi , je to další člen rodiny , který prodělává šamanský výcvik. Úcta k pralesu a znalostem Dona Luise byla u něho zřejmá. Bylo to velmi zajímavé ale byli jsme rádi že jsme se doplížili zpět na základnu. Ten den přijel i Juan aby asistoval při ceremonii. To jsem ještě netušil , jak jeho pomoci bude velmi zapotřebí.

Nastal večer a šli jsme opět popít. Tentokrát se vše odehrálo jinak. Po několika minutách jsem se začal cítit divně. Luis mě zavolal na verandu k provedení rituálu. Měl jsem se posadit ale už to nešlo. Lehnul jsme si a začal jsem se cítit velmi divně a zle. Říkal jsem Luisovi , že asi umřu ale to říkám vždy když mě je špatně. Po chvíli jsem to změnil , že umřu. Přestával jsem vnímat co se děje kolem mě. Nohy mi přestaly sloužit. Opakoval jsem stále, že umřu. Někdo mi říkal ať dýchám hluboce a potíral mě nějakou mentolovou mastí hrdlo. Necítil jsem žádnou bolest ale cítil jsem se stále hůře a hůře. To už kolem mě asistovali Luis, syn Juan a vnuk. Luďka si v klidu trpěla na záchodě sama a vůbec nevěděla co se děje před pokojem. Juan mi dával vypít čaj asi s cibulí a citrónem abych začal zvracet. Když jsem chtěl uchopit hrníček do ruky , tak jsem zjistil , že nemám cit v prstech. Tak mi hrníček podržel a já to vypil. A nic. Žádné zvracení. Přinesli další hrníček ale to už jsem přestával mít cit i v ústech. Z posledních sil jsem to vypil ale opět nic. V hlavě se mi usídlila myšlenka , že se ještě musím rozloučit s Luďkou. Po velkém usílí jsem něco zakřičel ale ona mě stejně neslyšela. Poslední vědomá myšlenka byla , že jsem prosil Světelné bytosti aby mi pomohli. Potom , už se vše odehrálo rychle.

Najednou jsem byl bez těla a po svažující se silnici jsem se blížil k mostu na Onen svět. Vše bylo tak klidné a v pohodě. Nic mě netížilo a stačilo zahnout za roh a už bych přešel. Žádná hrůza nebo strach z tzv. smrti. Žádná smrt není. Je to pouze jak sen nic nekončí a nic nezačíná. Ale něco mi začalo bránit jít dál. Myslím si , že Luis mě zabránil přejít na druhou stranu. Tzv. smrt byl záměr zla , které bylo stále uvnitř mě a nechtělo odejít z mé duše. Smrt by totiž zlu umožnila být stále součástí mé duše. Náhle jsem se ocitl u východu z metra kde čekal bus , který mě odvezl zpět do života. Když jsem procitl začal jsem zvracet. Ne jídlo ale energie. Když jsem zvracel podruhé , tak jsem vztekle v duchu žádal zlo ať už odejde. Na okamžik jsem měl vizi , podobnou obrazu netopýra a pak se mi najednou ulevilo a spokojeně v klidu jsem ležel na prknech verandy a cítil jejich energii. Bylo mi krásně. Viděl jsem Luďku jak ji Luis vede do pokoje na léčení.

Když se Luďka vyzvracela a ležela na posteli se zavřenýma očima , náhle měla vizi hrůzných bytostí , jak odcházejí z jejího těla pryč. Jak nám Luis vysvětlil potom, tak Luďka ty Temné bytosti měla na povrchu těla přilepené a u mě zlo bylo součástí mé duše. A aniž bych mu to řekl , tak mi popsal jak ze mě vyšlo zlo v podobě netopýra. Cil naší cesty byl tento večer splněn.

Šestý den jsme pouze odpočívali kromě krátkého rituálu kdy nám dal vypít medicínu proti chřipce.

Sedmý den byl poslední den piti ayahuasci. Byli jsme už hodně ze všeho vyčerpaní. Když jsme se těšili na oběd tak přišel Luis a s úsměvem nám sdělil , že nám připravil další medicínu na dočištění po ayahuasce. Když jsem se ptal zda budeme opět zvracet ,tak nám řekl ,že ano ,a že to tak má být. Tak jsme šli jak na popravu do pralesa kde byly dvě stoličky a dvě větší misky s medicínou na pití. Luis si pohlídal abychom to vypili a pak spokojeně odešel.

Z Luďky vyrazil gejzír téměř okamžitě ale já byl v pohodě. Pozoroval jsem motýli a různou havěť. Pak jsem trochu zvracel také. Luďka stále naříkala , že má opět bolesti. Říkal jsem ji jak je krásné si vyjit do pralesa a společně si tam pozvracet. Za chvíli pro nás přišla dívčina , že máme jít na oběd. Pomohla mi Luďku odvést do pokoje kde jsem ji dával chvíli reiki. Ale pak i mě začalo být špatně a tak jsme protrpěli až do večera kdy byla další ayahuasca.

To už proběhlo docela v pohodě jen Luďka měla opět chvíli bolesti.

Osmy den jsme se vraceli zpět do vesnice. Luis nám ještě připravil usušenou medicínu, kterou nám bohužel sebrali v Limě na letišti. Večer jsme měli rituál na posílení léčitelských schopností v oblasti hrudi. Následující den jsme popili poslední odvar na chřipku a následovalo rozloučeni s celou Luisovou rodinou. Luis nás doprovodil na bus do Teny a zaznělo poslední adios…

…naše zkušenost s ayahuascou byla taková, že vždy po skončení rituálu vše odeznělo bez nějakých vedlejších účinků. Během působení ayahuasci jsme měli čisté myšlení i když tělo přestávalo poslouchat. Vize jsme měli pouze ty popsané , žádné jiné, protože ceremonie byly zaměřeny na vyčištění duše a těla…

…děkujeme Vesmíru za všechno co se stalo během naší cesty do Peru a Ekvádoru. Nic se nedělo náhodou a vše nás směřovalo k našemu záměru i když se nám to někdy v daný okamžik nezdálo. U Dona Luise a jeho rodiny se nám dostalo veškeré péče a někdy i více než bylo původně domluveno. Cítili jsme , že to bylo pro nás uděláno s láskou a snahou nám pomoci. Ještě jednou dekujeme…

… až budete přecházet most na Onen svět tak ho přejděte svobodně a bez lítosti a strachu…