Expedice Peru 2015

... po velmi dlouhé době hledání informaci jak se oprostit od temných energii , jsme se odhodlali využít nabídky na očistný proces v Peru, na expedici , kterou pořádal Petr Chobot. Naše rozhodnuti bylo založeno na poslechu různých přednášek Petra Chobota , které nám poskytly mnohé zajímavé informace o světě kolem nás. Dá se říci , že jsme konečně našli to co jsme v sobě tušili už dříve. Cesta do Peru ovšem dopadla zcela jinak než jsme očekávali , když jsme na Ruzyni nastupovali do Embraeru společnosti KLM...

Už letíme asi 4 hodiny nad Atlantikem v Boeingu 777 KLM. I když konečně je vidět voda a pěkné mraky tak to začíná být nudné. Luďka začíná probírat možnosti záchrany v případě nějaké mimořádné události za letu a nakonec úvahy zakončí tím, že záchraná vesta by stejně nebyla k něčemu protože při výskoku z letadla v 10 km by stejně zmrzla dříve než by se dostala na zem...

To už je vidět pobřeží Jižní Ameriky a asi za hodinu přelétáváme obě ramena Amazonky. Pěkná podívaná. Už je tma když začínáme sestupovat z letové hladiny na letiště v Limě. Přistání jak do peřin a rozloučení se sympatickou posádkou KLM. Odbaveni asi 350 lidí z našeho Boeingu chvíli trvá. Když si upravujeme před celnicí batohy tak se tam objevuje malý psík s celníkem. Pes usilovně něco hledá... A také našel. Jablko. Celník se ptá zda máme další ovoce a ani nečeká na odpověď a skoro vysypává obsah batohu kde jsou další 3 jablka.To už se Luďka neudrží a začne celníkovi říkat co si o tom myslí. Naštěstí ji nerozumí. Ve světě hledají drogy a v Peru ovoce...

Hotelové taxi na nás čeká a za hodinku už jsme konečně v pokoji. Další den máme sraz v 8 hod na letišti kde se máme připojit ke skupině. Vše je ale jinak jen o tom ještě my nevíme. Už ležíme když mi přijde sms z českého čísla že se ráno máme dostavit do nějakého hotelu. Naše odpověď je negativní neb máme sraz na letišti. Za okamžik přichází sms od Šárky. Pro neznalé, osoba, která organizuje pravděpodobně většinu záležitostí, které se týkají seminářů , meditaci a expedic Petra Chobota. Po několika našich vzpurných sms dochází na telefonát. Je nám řečeno že je změna expedice a že se druhý den jede busem do hor. Na mé námitky že máme expedici k pramenům řeky a tudíž do nížiny mi bylo řečeno že jestli budeme dělat problémy tak budeme vyloučeni z expedice. To už padala vulgarní slova z mé strany a byl konec.

Místo poklidného spánku ve mě kypěl vztek a brzy se ozval žaludek. A bylo velmi zle. Luďka mi dávala reiki i když únavou u toho usínala to nejhorší vyléčila. Ale ještě mi nebylo dobře a měl jsem obavy jak vůbec něčeho budu schopen druhý den , no vlastně už za pár hodin. V Čechách už bylo dopoledne tak jsme požádali několik přátel o pomoc. A pomoc přišla a 20 min před budíčkem se mi najednou velmi ulevilo.

V 8 hod jsme byli přichystáni na recepci hotelu a čekali na Šárku , která nám napsala že nás vyzvedne v hotelu. Měla trochu zpoždění a objevila se v 10.30 hod. A další překvapení. Stroze mi dala ruličku dolarů což byla předem zaplacená záloha a něco zamumlala jako , že expedice je zrušena a že nám důvod pošle sms. Než jsem se do ní stačil slovně pustit byla i se svým peruánským doprovodem pryč. Dívali jsme se na sebe s Luďkou v kožených křeslech recepce s hromadou batohů kolem nás a nějak jsme nechápali co se děje.

Tak to teda ne.Tohle jim jen tak neprojde. Napsal jsem sms že požadujeme vrácení peněz za letenky a za první noc v Limě. Téměř okamžitá odpověď , že to není problém a ať napíšeme kolik a číslo účtu s omluvou jak ji to velmi mrzí co se stalo. Sice jsme si mysleli , ze si z nás dělá opět srandu ale číslo účtu jsem poslal s tím , že to tam chceme mít do 7 dnů. Odpověď není problém , jen co se dostanu k internetu. Moc jsme tomu nevěřili ale třeba to vyjde.

Ale co teď? Máme v hotovosti 6200 USD a domů můžeme letět nejdříve za 6 dnů jak je napsáno v podmínkách na letence. Něco musíme vymyslet přece nebudeme trčet v nudné Limě 6 dnů než odletíme zpět. Luďka má několik přátel , kteří nám nabízejí pomoc formou najití nějakého šamana ,který by nás přijmul. Máme tři kontakty a ten , který se nám nejvíce zamlouvá je v Ekvádoru u města Tena. V naší oblíbené kavárně ve vodách Pacifiku se rozhodujeme , že poletíme do Ekvádoru.

Informace máme na cestu dosti podrobné , tak jen koupit letenky. Po velkém napětí se povedlo koupit letenky na druhý pokus u společnosti LAN. Další den domlouváme vhotelu ještě jednu noc, před odletem z Limy domua před obědem , jedeme na letiště s vírou , že vše už bude dobré. Mám 5900 USD na krku. Z toho jsem neměl moc dobrý pocit. Cestou na letiště dostávám sms , že mi na účet přišla částka za letenky a hotel. To nás tedy velmi potěšilo. Po obědě startujeme směr Quito na devítidenní pobyt u Dona Luise.

Při přiblížení na letiště v Quitu míjíme docela blízko vulkán Cotopaxi 5897 metrů vysoký. . Pěkná podívaná a pak po chvíli pohodlně přistáváme. Nadmořská výška 2800 metrů je docela znát zvlášť když nás taxikář nechá pár set metrů od bus terminálu protože je líný zavést nás až dovnitř. Kupujeme lístky na bus z Quita do Teny. Máme ještě 4 hodiny času. Terminál je moderní a vcelku asi i bezpečný.

Jdeme čekat na nástupiště 35 na bus. Citelně se ochladilo. Doba odjezdu se blíží , nastává a již pominula a náš bus nikde. Luďka mi říká ať se někoho zeptám ale ríkám ji , že to musí odjíždět odtud a že zde čas tolik neřeší.. Asi po půl hodině jsem se konečně zeptal a číslo 35 nebylo nástupiště ale číslo busu a už jsme se přesouvali na správné nástupiště. Náš bus byl již pryč ale řidič dalšího spoje nám jízdenku uznal a vzal nás protože měl skoro prázdný bus. 10 min do odjezdu a spokojeně sedíme když tu náhle mé zažívací ústrojí dalo o sobě vědět no přímo se dralo o slovo. Sakra co teď? Bus má wc vzadu tak se jdu zeptat řidiče zda je možné ho použít za jízdy. Ne... A byl jsem odkázán na místní wc. Super,tak jsem tam v poklusu dorazil , dámě hodil dolar a nabral papír bez ptatní a.. zařadil se do fronty na mísu. Bylo 2 min do odjezdu když jsem dosedl a už jsem rezignoval. Ani pes se rychle nevy... Za hodinu jede poslední bus ještě. Ale s jistou nadějí jsem 5 min po odjezdu klusal na stání busu ale už tam byl jiný.. Co teď?? Náhle někdo volá mé jméno a Luďka stojí před opodál čekajícím busem a mává na mě.. Tak jsme opět komplet a vyrážíme na pětihodinovou cestu přes Andy.. Luďka si poradila aniž kromě děkuji mluvila španělsky nebo anglicky.

Když konečně mineme poslední zástavbu Pifa , městečka přilepeného ke Quitu už je pouze tma. Není toho moc vidět a jsem zvědav jak krajina bude vypadat ve dne až se budeme vracet. Jediné co je cítit , že se stále v buse ochlazuje. Myslel jsem , že to je klimatizace ale ochlazovalo se jak jsme stoupali stále výše. Při zkoumaní mapy , již doma , jsem našel vrstevnici kterou silnice proťala s výškou 4100 metru. Tolik jsem tedy nečekal. Bus to snášel statečně a řidič jel naprosto v pohodě a i na zpáteční cestě.

Před 1 hodinou ranní jsme konečně v Tene. Je pátek tak je v centru docela živo. Bereme si taxík a jedeme do zamluveného hostelu. Majitel už spí ale jsme domluveni ze přijedeme pozdě tak ho zvonkem budíme. Předá nám klíče a konečně jsme na pokoji. Vidím , že mám u batohu na foťák otevřenou kapsu a že chybý baterka a paměťová karta. Škoda, někde jsem to vytrousil ale to není problém hlavně že jsme zde. To jsem ovšem netušil, že.... Kolem 2 hodiny konečně usínáme a máme budík na 7 hodinu.

Ráno vstáváme časně s rozbřeskem když snad v celém městě začnou kokrhat kohouti. A tak jsme byli buzeni každé ráno po dobu pobytu v Ekvádoru. Před snídaní se chci podívat na fotky a tak beru batoh abych vytáhnul foťák. Ale má ruka našla pouze prázdnotu .... Zmiznul lépe řečeno byl mi ukraden i s příslušenstvím. Byl jsem opravdu velmi nasr .... Asi taxikář využil příležitosti.. Po velmi dobré snídani jsem se šel zeptat majitele hostelu kde je místní policejní stanice. Když se dozvěděl co se mi stalo tak mi nabídnul pomoc a jeli jsme tam společně. Během sepsaní protokolu , jsem zestárl ze 45 na 62 let a misto Čechem jsme se stal Ekvádorcem... No nic hlavně , ze mám papír pro pojišťovnu.

Po návratu si bereme taxi a vydáváme se na poslední část cesty. Za 20 minut už kráčíme do kopce v pekelném vedru s vírou že dorazíme k Donu Luisovi. Minuli jsme typickou Jihoamerickou školu a ocitli jsme se na pozemku s několika stavbami. Vidíme staršího muže , který se k nám vydává a na otázku zda je Don Luis odpovídá , si senhor , ano pane ...

... jak a kde jsme strávili čas s naším šamanem popišu jindy....

Den odjezdu. Po rozloučení s rodinou Dona Luise jedeme taxíkem do Teny. Před malým bus terminálem pro jeden autobus se loučíme i s Luisem. Děkujeme za vše to nádherné co jsme prožili. Oba máme s Luďkou příšerný kašel a rýmu. Následky očistných procesů. Konečně vyrážíme z horké Teny do Quita. V Andách se opět citelně ochladilo a trochu pršelo. Cestou nastupují do busu místní prodavači různých pamlsků. Dle rady vystupujeme v Pifu a bereme si taxík přímo na letiště. Ušetříme okolo 3 hodin cesty. Máme dost času do odletu. Venku je chladno a nadmořská výška nám moc nesvědčí. Chrchláme jak tuberáci..

Večer konečně dosedáme v Limě a tágo nás bere na hotel. Trochu s nedůvěrou jsme nechali tabák a medicínu od šamana na celnici neb je zakázané cokoliv z plodin bez povolení dovážet. Bohužel druhý den po odbavení se marně pokoušíme dostat do celnice abychom si rostliny vyzvedli. Prý jsme si to měli vyzvednout před odbavením ... Poslední naše naděje je zástupce KLM u přepážky. Slyším jak se slečna snaží aby nám pomohla ale neochota na druhém konci telefonu je zřetelná. Mam chuť se jit za 100 USD odbavit znovu a cely let pěkně zpozdit. Ale už toho máme s Luďkou oba dost. Hlavně pryč odtud. Tak usedáme do našeho Boeingu na cestu , s naštanou posádkou , možná taky přišli o tabák, zpět domu, do Evropy.